Toulat se svou otčinou znamená četná setkání s architektonickými památkami všech typů, které vznikaly na našem území v průběhu staletí. Ve svém „Soupisu“ jsem se zaměřil na stavby, které se zařadily ve vývoji sídel v Českém království mezi základní typy. Jejich zakladatelé však pocházeli z horních vrstev tehdejší společnosti. Jedná se o stavby jako jsou hrady, letohrádky, paláce, tvrze a zámky. Co si pod těmito pojmy představit?

Hradiště, předchůdce středověkých sídel, bylo pravěké opevněné sídliště typické pro slovanská osídlení s funkcí obrany, útočiště či jako středisko správy.

Tvrzí rozumíme menší, většinou opevněné sídlo drobné šlechty. Bylo často spojeno s vesnickým či městským osídlením nebo jeho nejbližším okolím. Jádrem tvrze bylo obvykle izolované obydlí feudálního pána s vazbou na hospodářské zázemí.

Název hrádek se používá pro menší sídla podobná tvrzi, která plnila stejnou funkci jako hrady, a navíc ochraňovala i obchodní cesty či zemská pomezí. Hranice odlišení těchto dvou vývojově podobných sídel je někdy velmi neurčitá, neboť literatura oba pojmy libovolně střídá.

Hrad byl středověké opevněné panské sídlo s vojenskou, obrannou, správní i obytnou funkcí, vystavěné většinou na odlehlém místě ve volné krajině, často s rozsáhlým předhradím. Zahrnoval v sobě zároveň potřeby vyšších feudálů na reprezentační bydlení a také na správu svých panství, nezřídka se stával i dočasným obydlím samotného panovníka.

Zámek, bezprostřední nástupce starších panských sídel, často vznikal jejich přestavbou. Souvisel s celkovou proměnou struktury a potřeb naší společnosti. Volně stojící reprezentační obytná architektura, situovaná většinou do nejbližšího okolí vesnických či městských osídlení, byla zpravidla obklopena parkem či zahradou.

Palácem, původně obytnou budovou středověkých hradů, nazýváme monumentální, většinou rezidenční typ městského rodového sídla vrchnosti s reprezentační funkcí. Z běžné městské zástavby se vymykal svou nákladnou a bohatou umělecko-architektonickou výzdobou. S ohledem na tradiční význam tohoto slova jsou mezi tyto objekty zahrnuty v dřívější literatuře i některé architektonicky výstavné stavby 20. století, ať už soukromého či veřejného charakteru.

Letohrádek je stavba určená pro občasný pobyt či odpočinek, stavěná většinou v oborách a parcích, podobná architektuře zámeckého typu.

Informace z pramenů a literatury, z nichž tento „Soupis“ čerpá, byly pečlivě vybrány a sestaveny. Vzhledem k tomu, že vývoj historického bádání jde mílovými kroky vpřed, mohou se v textu vyskytnout drobné nepřesnosti, za které se tímto omlouvám.

                                                                                         Josef M. Šafránek